Je dost dobře možné, že největším zlem, které po sobě zanechal Václav Klaus st., nebude privatizace bez pravidel, zbabělost tváří v tvář železničním odborářům, ani opoziční smlouva, ale přímá volba prezidenta. Tu si parlamentní strany daly do programů v reakci na Klausovo prezidentství, či přesněji řečeno, na způsoby, jakými byl v nepřímé, parlamentní volbě pan Klaus prezidentem opakovaně zvolen.

Po třech letech funkčního období pana Zemana, zvoleného poprvé přímou volbou, je nabíledni, že zavedení přímé volby prezidenta bylo slepou vývojovou uličkou, která nejen, že vychýlila mocenskou rovnováhu uvnitř republiky, ale vytvořila nový, extrémně netransparentní trh s financováním volebních kampaní.

Namísto pokusů reagovat ex post na nově nastalou situaci dílčími novelami ústavy, by jednodušším a účinnějším řešením bylo přímou volbu prezidenta republiky jako evoluční aberaci prostě zrušit. I když to může mnohé překvapit (a mne osobně to rozhodně překvapilo), náš parlament, ač produkt téhož elektorátu, je zjevně schopen vůči obecnému elektorátu fungovat jako jistý filtr té nejhrubší špíny. Ostatně i na ty, kdož považovali deset let prezidenství pana Klause za neštěstí, musí nyní po třech letech prezidenství pana Zemana prezident Klaus zpětně působit jako - ano, jako gentleman.  

Od pana Darwina dobře víme, jaký osud čeká organismy, které nejsou s to reagovat na evoluční chyby.