Zrekonstruovat, co přesně se událo v průběhu vystoupení Ing. Zemana na pardubickém gymnáziu a v přípravě školy na něj, není jednoduché, zdá se však, že Daniel Kvasnička to na svém blogu provedl nejlépe, jak se z veřejných zdrojů dá (srov http://kvasnicka.blog.ihned.cz/c1-60693570-nebudu-se-chovat-rozumne ). Podle Kvasničkovy rekonstrukce počastoval Ing. Zeman pardubické gymnazisty svou obvyklou směsicí komunálního humoru, lží a na nich vybudované manipulativní arogance. Pardubické gymnázium pak zjevně není jedinou střední školou, jejíž žáci byli působení Ing. Zemana v poslední době vystaveni – např. 4. září hostoval Ing. Zeman na zlínském Lesním gymnáziu (http://www.gymzl.cz/25748n-navsteva-skoly-prezidentem-republiky-beseda-se-studenty ). (To se mne jako jeho absolventa dotýká obzvlášť, pokusím se však tuto osobní potupu pro účely dalšího rozboru situace odfiltrovat).

Proslovy Ing. Zemana na půdě středních škol mají dimenzi pedagogickou a dimenzi právní. Ta právní je jednodušší, a proto s ní začnu.

Podle § 32 odst. 1 školského zákona (zák. č. 561/2004 Sb., ve znění pozdějších předpisů) platí, že „Ve školách a školských zařízeních není povolena činnost politických stran a politických hnutí ani jejich propagace.“ Ratio legis je zde zjevné – zákonodárce si nepřál, aby děti a dospívající lidé (tedy občané, jejichž rozumový vývoj nebyl dokončen či teprve začíná) byli vystavováni tomu typu propagandy, který v systémech všeobecného volebního práva se zjevným úspěchem používají přímo volené subjekty politické soutěže.

Aplikujeme-li § 32 odst. 1 školského zákona na stávající situaci, nemůžeme si nevšimnout, že turné Ing. Zemana po středních školách se odehrává před parlamentními volbami, v nichž kandiduje politická strana, nesoucí Zemanovo jméno. Táž strana vylepila po celé zemi předvolební billboardy, na nichž je do nadživotní velikosti zvětšena Zemanova podobizna, proti čemuž se Ing. Zeman nijak neohradil ani se proti tomu zjevně nijak právně nebrání – naopak, poučil novináře o tom, jak vypadá dopis, a podivil se, že jej nepoznají. (Dopisy, které Ing. Zeman posílá, zřejmě mívají rozměry cca 3 x 7 metrů a místo vhazování do obřích poštovních schránek jsou s náklady mnoha milionů korun vylepovány kolem cest – to by si nevymyslel ani Lewis Carroll, ale Ing. Zeman ano). Existuje tedy evidentní argument, že Zemanovo turné slouží (přímo či nepřímo) propagaci politické strany.

Vedle toho však existuje další – na faktech a interpretaci slova „dopis“ – nezávislý argument o tom, že vystupováním na středních školách porušuje Ing. Zeman a vedení těchto škol školský zákon. Ustanovení § 32 odst. 1 evidentně nebylo novelizováno v reakci na změnu Ústavy, jíž byla zavedena přímá volba prezidenta republiky, ve světle této změny je jej však třeba vykládat a aplikovat. Je-li účelem zákazu podle § 32 odst. 1 chránit děti před indoktrinací ze strany subjektů ucházejících se v přímých volbách o hlasy voličů, pak je třeba chránit je nejen před indoktrinací ze strany politických stran a hnutí (na jejichž volné soutěži je dle článku 5 Ústavy založen tuzemský politický systém), ale též před indoktrinací ze strany přímo volených prezidentů či prezidentských kandidátů (a zejména pak před indoktrinací ze strany takových prezidentů, kteří se článek 5 Ústavy snaží via facti změnit).

Celkem vzato, existují nejméně dva silné argumenty pro závěr, že vystupováním na půdě středních škol v září 2013 porušil Ing. Zeman školský zákon. Stejný argument se pak vztahuje na vedení těch škol, které mu takové vystupování umožnily. Pokud by Ing. Zeman směřoval na střední školu, na níž studuje mé dítě, vyzkoušel bych platnost tohoto argumentu pořadem práva. Zatím o takovém plánu nevím, a mohu tedy podobný postup pouze doporučit rodičům, jejichž děti jsou v tomto měsíci případně další „na řadě“.

Čímž se dostávám k pedagogické dimenzi případu. Zde záleží především na tom, jak k Zemanovým vystoupením před studenty přistoupili a přistoupí jednotliví učitelé.

Existuje jistě validní pedagogický argument, podle kterého je pro účely výstrahy před sociálními patologiemi legitimní vystavit děti – pochopitelně bezpečnou formou – setkání s těmito patologiemi. Tak např. pro účely výuky o hrozbě, kterou pro lidskou osobnost představují návykové látky, je možno dětem zprostředkovat bezpečnou formou setkání a diskusi s obětmi takových látek. Pro účely výuky o hrozbě pohlavních chorob je možno zprostředkovat dětem bezpečnou formou setkání a diskusi s pacientem trpícím např. chorobou AIDS, atd.

Podobně lze zkonstruovat argument, že pro účely demonstrace hrozby, kterou pro společnost představuje necivilizovaný výkon veřejné moci, může být užitečné zprostředkovat dětem setkání s někým, kdo moc necivilizovanou formou vykonává. Stejně jako u předcházejících příkladů jde však o pedagogickou metodu do značné míry riskantní (neboť obtížně kontrolovatelnou), u níž velmi záleží na formátu, jímž učitel kontakt dětí se sociální patologií zprostředkuje a poté interpretuje v kontextu další výuky.

Nepochybuji o tom, že správně pedagogicky interpretováno, může být pro středoškolské studenty osobní setkání s Ing. Zemanem užitečnější než sto hodin občanské nauky nebo povinná četba Karla Poppera či Hannah Arendtové.  

Doufám proto, že učitelé postižených studentů využijí právního pochybení ředitelů svých škol z pedagogického hlediska co nejlépe.

 

P. S.: Myslím, že tenhle post studentů pardubického gymnázia (http://dialog.ihned.cz/komentare/c1-60708180-milos-zeman-na-pardubickem-gymnaziu-jak-to-bylo-doopravdy) svědčí lépe než co jiného o tom, že někdy je zkrátka nejlepším řešením dodržovat zákonné zápovědi a pedagogických experimentů se vyvarovat.