Podle médií Bohuslav Sobotka ve čtvrtek večer prohlásil že: „Česká republika nemůže mít v čele premiéra, jehož nejbližší okolí je podezřelé z napojení na mafiánské struktury. Ve vládě nemůže být politická strana, která je opakovaně a intenzivně spojována prostřednictvím policejního vyšetřování s organizovaným zločinem.“

Nejsem si jist, zda pan Sobotka plně docenil revolučnost svých slov. Podívejme se prismatem jeho testu na chronologický seznam dosavadních českých ministerských předsedů po roce 1993. Zní takto: Václav
Klaus, Josef Tošovský, Miloš Zeman, Vladimír Špidla, Stanislav Gross, Jiří Paroubek, Mirek Topolánek, Jan Fischer, Petr Nečas. (Pod kritérium „nejbližšího okolí podezřelého z napojení na mafiánské struktury“ můžeme pro zjednodušení argumentem a minore ad maius zařadit ministerské předsedy, kteří byli z napojení na mafiánské struktury podezřelí osobně, resp. u nichž a této dvojroli nikdo vážně nepochyboval).  A teď počítejme, kolik by jich prošlo „Sobotkovým testem“. Máte jednoho? Dva? Tři? Tak ale dost.

Platí-li na drogové scéně (jak tvrdí její znalci), že berete-li kokain, nejste nikdy dál než o jednoho člověka od někoho, kdo nosí pistoli, pak v politických stranách (tedy přinejmenším těch, které se podílejí na výkonu veřejné moci) platí, že jste-li jejich členem, nejste pravděpodobně nikdy dál než o jednoho člověka od někoho, kdo organizovaným způsobem drancuje veřejné rozpočty. (Já vím, ta paralela kulhá, je vůči drogové scéně asi příliš tvrdá, ale já osobně vím alespoň o jednom členu parlamentní politické strany, který se – jak pevně věřím – těchto extrakčně-demokratických praktik osobně neúčastní).

Má-li být "Sobotkův test" uveden do praxe, bude to nutně vyžadovat, aby se ministerským předsedou stal vždy někdo, s kým v jeho politické straně nekamarádí vůbec nikdo. Nebo, a to je asi pravděpodobnější varianta, aby sněmovna po volbách najala premiéra (a zbytek kabinetu) za tržní plat na pracovním trhu, zadala mu obecné koncepční zadání vycházející z vítězného volebního programu, a jeho plnění kontrolovala standardními mechanismy správy delegovaného exekutivního řízení.

Přiznám se, že právě od pana Sobotky bych takový návrh nečekal (co si asi teprve myslí jeho kamarádi), ale komu čest, tomu sláva.