Opiáty nevyrábím, neobchoduji s nimi a ty nelegální ani valně nekonzumuji. Jméno plk. JUDr. Jiřího Komorouse znám proto vlastně jen z reportáží Jiřího X. Doležala v Reflexu. A ačkoli nepochybuji, že JXD není v tomto ohledu právě nezávislým zdrojem, předpokládám zároveň, že celkový obraz plukovníka Komorouse jako výkonného a nesmlouvavého policisty, potírajícího všechny druhy nepovolených drog, který jsem si za ta léta jako čtenář Reflexu vytvořil, nebude zřejmě příliš daleko od pravdy.

Tento článek přesto není o drogách, ale o nastavení legislativního procesu – tedy postupu, kterým veřejná moc generuje, vypracovává a přijímá návrhy nových zákonů a jiných regulačních opatření.

Překvapuje Vás to? Mne také.

Přesněji řečeno – překvapil mne dopis, který plk. JUDr. Jiří Komorous, t.č. ve funkci prvního náměstka úřednického ministra vnitra Peciny, rozeslal ústředním správním úřadům 15. července tohoto roku, a jehož kopie doputovala až ke mně. Z dopisu nazvaného "Ověření opodstatněnosti a adekvátnosti dosavadního administrativního způsobu uplatňování procesu RIA - žádost" plyne, že ministerstvo vnitra hodlá navrhnout vládě změnu Legislativních pravidel vlády, a to v bodě, který se týká analýzy pravděpodobných dopadů nových regulačních opatření (anglicky regulatory impact assessment – to je ona "RIA" v záhlaví citovaného dopisu).

Několik slov na vysvětlenou. Ona zmíněná "Legislativní pravidla vlády" jsou jakousi kuchařskou knihou, podle které má veřejná moc postupovat při navrhování nových či novelizaci již existujících právních předpisů.

Srovnání s kuchařskou knihou je vhodné i nevhodné zároveň – stará anekdota ne nadarmo praví, že máte-li rádi uzeniny anebo zákony, nedoporučuje se podrobněji zkoumat proces jejich výroby. Náš masný průmysl ponechám protentokrát stranou, pro legislativní produkci veřejné moci této země však anekdota platí takřka bezezbytku. Důvod, proč si konzumenti jejích produktů často připadají jako velký černý pes v Čapkově Povídání o pejskovi a kočičce (pozn. pro bezdětné čtenáře: velký černý pes snědl dort, který pejsek s kočičkou ze všech svých oblíbených surovin a přísad upekli, a bylo mu z toho velmi, ale opravdu velmi špatně) spočívá ve smrtícím koktejlu, jenž bývá v legislativním procesu namíchán z věcné neujasněnosti navrhovaných regulačních opatření, technické inkompetence při jejich formulování, a zásahů soukromých zájmů.

Myšlenka, že před přijetím nového regulačního opatření by asi bylo vhodné provést kritickou analýzu jeho předpokladů a cílů a pokusit se o verifikaci zamýšlených následků, odhad možných nezamýšlených následků a vyčíslení přínosů a nákladů, které v důsledku přijetí opatření mohou vzniknout, asi nikoho ze soukromého sektoru příliš nepřekvapí. Jde ostatně o obdobu procesu, který v rozumně řízených organizacích probíhá při každém výběru mezi projekty, které se podniku či neziskové organizaci nabízejí.

Poučeného českého voliče by ovšem nemělo překvapit ani to, že při generování a realizaci regulačních projektů ve veřejném sektoru - tedy projektů, které mají často systematické dopady na celé sektory, případně na celou zemi - naše veřejná správa žádné takové rozbory až donedávna vůbec neprováděla. Provádění těchto rozborů bylo do Legislativních pravidel vlády začleněno teprve v roce 2005, a naostro s ním předkladatelé legislativních opatření započali v roce 2007.

Do jaké míry je či není toto opatření v jeho stávající metodologii přínosem pro kvalitu jednotlivých legislativních návrhů, vypracovaných od té doby s jeho pomocí, může být věcí k diskusi, stejně jako to, zda společenské náklady na něj jsou vyváženy přínosy v podobě kvalitnější regulace. Ministerstvo vnitra ostatně takové diskuse již v minulosti zahájilo, stejně tak jako zahájilo proces rozboru případových studií a hledání nejvhodnější praxe při provádění analýzy možných dopadů regulace. Bylo by nadmíru záslužné, pokud by úředníci, pověření vedením resortu po dobu letního interregna, takové hledání podporovali.

Za absurdní naopak považuji, aby tito úředníci generovali návrhy toho typu, jaké jsou obsaženy v citovaném dopise – konkrétně jde o návrh ponechat otázku, zda analýza dopadů regulace má či nemá být provedena, na rozhodnutí úřadu, který je přípravou regulačního opatření pověřen.

Vrátíme-li se blíže kurikulu plukovníka Komorouse jenž, při vší úctě, nemůže vědět o teorii regulace ani zbla, jde asi o stejně dobrý nápad, jako ponechat otázku legalizace drog na rozhodnutí narkomanů. Jak myslíte, pane plukovníku, že by takové rozhodování asi dopadlo?

A pro ministra – odborníka Pecinu jedna širší otázka na závěr: opravdu máte za to, pane ministře, že zásadní otázky designu legislativních pravidel vlády spadají do mandátu letní vlády úřednické?