Valně nerozumím ani ústavnímu právu ani penzím, páteční rozhodnutí Ústavního soudu o § 15 zákona o důchodovém pojištění mne však zaujalo, stejně tak, jako některé bezprostřední reakce na něj.
Ukázalo totiž, jak společensky očistné může být, je-li lež veřejně nazvána lží a loupež loupeží. Ústavní soud totiž v pátek ve svém nálezu Pl. ÚS 8/07 neudělal nic více, ale ani nic méně. Bez ohledu na to, že loupit se bude v důchodech i nadále, k čemuž se někteří politici zjevně již chystají.
Erik Best dnes ve svém ranním komentáři (http://www.fsfinalword.com/data/FW100419.pdf) řekl to, co všichni víme, a čeho jsou si bolestně vědomi zejména ti z nás, kdo na "penzijní dani" platí X-násobně více, než kdy mohou na státním důchodu očekávat. Penzijní pojištění se od počátku chová jako daň, a to daň velmi rabiátská. Za připomenutí proto stojí, že zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, byl přijat ještě za "reformní pravicové" Klausovy vlády a jeho § 15, jak poznamenal v nálezu Ústavní soud, nebyl od té doby změněn. Skutečnost, že Jiří Havel, Jiří Paroubek, ale i Eduard Janota či Michal Frankl z tzv. "Bezděkovy komise" v reakci na nález svorně navrhují "pojištění" prostě přejmenovat na "daň" a jet dále stejnou stopou napovídá, že i po 30. září 2011 se bude český penzijní systém na základě "širokého společenského konsenzu" chovat stejně rabiátsky, jako dosud. Jen se o tom bude méně lhát.
K tomuto plánu několik poznámek:
1. Reakce typu: "No, ale kdyby měl systém být vůči pojištěncům alespoň trochu fér, to by okamžitě zbankrotoval" mi připomínají nářek zloděje, jenž léta žil v luxusu, pořízeném za nakradené prostředky a nyní naříká, že uložený trest odnětí svobody mu brání dosavadní životní úroveň udržovat.
2. Postavil-li Ústavní soud výklad slov "přiměřené hmotné zabezpečení ve stáří" článku 30 odst. 1 Listiny základních práv a svobod mj. na testu důstojnosti poskytovaného zabezpečení v dosavadním sociálním kontextu osoby stářím postižené (viz článek 63 odůvodnění nálezu) a na vyloučení extrémní disproporcionality (článek 84 odůvodnění nálezu), pak Janotův resp. Havlův blafák s přejmenováním pojištění na daň nemusí vůbec zafungovat, zejména, pokud ona druhá redukční hranice zůstane stejně nehorázná, jako doposud.
3. Přes body 1 a 2 očekávám, že "přejmenovávací blafák" bude ve skutečnosti "řešením", s nímž povolební Parlament přijde. Plyne to z logiky volebního systému, v němž dva čistí příjemci z veřejných rozpočtů disponují více hlasy, než jeden čistý plátce do nich, a v němž lidé, ucházející se o politické funkce, perverzitám z toho plynoucím nadbíhají, spíše, než aby se jim snažili čelit.
4. A konečně, nikdy jsem nepochyboval o tom, že v mé generaci nikdo ze státního systému penzí nedostane při dosažení důchodového věku ani žebračenku, a nepochybuji o tom ani po minulém pátku. Víkendové a pondělní reakce na nález Pl. ÚS 8/07 mne v tom spíše utvrdily.
