S masivním nástupem elektronických ostružin před cca 5ti lety ztratila dovolená poslední zbytky konceptu odpočinku od práce či podnikání. Přesto však ani s přenosným emailem dovolená není zcela zbytečná: neudělá-li člověk tu chybu, že by se v zahraničí aktivně pídil po tuzemském tisku nebo se připojoval na české informační servery, poskytne mu alespoň úlevu od zpráv a reklamy z domova. Tento "lázeňský efekt" může být k nezaplacení, zejména v případech, kdy žánr zpráv s žánrem reklamy splývá, a kdy nejde o zprávy (ani o reklamy) dobré.

 

Blahodárné účinky této izolace jsem minulý týden pocítil při průjezdu Německem a pobytu v Rakousku. Nejen, že jejich (komunismem ani kapitalismem) v podstatě nezasviněná krajina je oproti té naší na pohled zemským rájem, ale především, kolem jejich dálnic v podstatě neuvidíte billboardy. O jak neskonale vlezlý reklamní nosič jde si naplno uvědomíte teprve poté, co opět překročíte naši státní hranici. V tištěným médiích můžete reklamu prostě ignorovat, na internetu Vám ji inteligentnější prohlížeče sami odfiltrují, a i v rozhlase a televizi (pokud tedy trváte na jejich příjmu) lze vypěstovat jisté techniky jejího odclonění. Ale kolem dálnic? Nechte-li řídit se zavřenýma očima, což je řešení sice funkční, ale dosti krátkodobé (či naopak příliš dlouhodobé), billboardům nasázeným bezprostředně kolem dálnic a cest se zrakem prakticky nevyhnete.

 

A jako by to samo o sobě nebylo dost velké utrpení, vylepili socialisté na plochy kolem českých dálnic a silnic tuto zimu nesčetné množství plakátů, z nichž rozesmátá tvář jejich předsedy kolem projíždějícím tvrdí, za co a proti čemu všemu bojuje.

 

Několik prvních týdnů, při nichž mi pohled na plakáty o Paroubkově boji kazil cesty na naše hory a zpět domů, jsem si lámal hlavu nad tím, kdo a proč pro Lidový dům vytvořil tak slaboduchá hesla. Vždyť u voličů, kteří mají dost rozumu na to, aby byli schopni vydělat alespoň na benzín, neřku-li na automobil, přeci ty plakáty nemohou než vyvolávat smích, či v horším případě vztek.

 

A pak jsem na to přišel. Ty plakáty vůbec nemají za cíl získat hlasy. Byly vylepeny právě proto, aby vyvolávaly vztek. Jejich jediným účelem je zkazit lidem, kterým je Jiří Paroubek pro smích, tuhle úžasnou lyžařskou sezónu. Je to pomsta oranžového pantera za všechny ty zelené rauly, jízlivé blogy a syrová vejce (jakkoli ta pravděpodobně s ohledem na věkové složení uživatelů facebooku vrhali spíše prknaři). Je to výsměch těm, kdo si v případě nemoci berou dovolenou, mateřská (stejně jako jiné dávky Ábelovi od Kokaina) nemá žádný vztah k výši odvodů, jimiž ji jeho voličům financují, a kdo chápou, že žádný důchod od státu tak jako tak nedostanou, takže pokud Paroubek za něčí důchody opravdu bojuje, pak ten boj pravděpodobně vede proti nim. To vše je o to více k vzteku, že plakáty o jeho boji jsou (snad alespoň částečně) placeny mj. z jejich daní.

 

Pokud copywriteři této vlny oranžových plakátů skutečně dostali od Jiřího Paroubka výše uvedené zadání, zhostili se svého úkolu na výtečnou.

 

Sein Kampf gegen die Skifahrer ist vollkommen.